Křídlo - Hammerklavier Johann Götting, r. v. cca 1825
vídeňská mechanika, kožená kladívka, dusítková lišta, kožená dusítka

Pod vlivem požadavků a přibývajících zkušeností jak klavíristů tak výrobců udělal od počátku 19. století vývoj klavíru velký pokrok.

Byl zvýšen tónový rozsah, což zvýšilo zatížení rámu vyrobeného dříve jen ze dřeva. Ocelové vzpěry mezi kolíčníkem a rámem nástroje, které u hammerklavírů doby Mozartovy byly výjimkou, jsou u nástrojů v polovině 19. století již pravidlem. Touha po větší hlasitosti vedla stavitele klavíru ke zvětšení rezonanční desky. Další patrný výrazný rozdíl je tedy v délce nástroje, která již překračuje hranici dvou metrů.
U vídeňských hammerklavírů je mechanika již kompletní vídeňská s vypouštěčem i chytačem kladívek.

Provedení je však stále výrazně jemnější ve srovnání s vídeňskými klavíry z druhé poloviny devatenáctého století, které zaplavily střední Evropu.

Johann Götting se vyučil klavírníkem u později velmi slavného Conrada Grafa. Když Graf stěhuje svoji firmu do nových prostor, Götting odchází a zahajuje vlastní výrobu v roce 1812. V roce 1839 náhle umírá, s jeho smrtí končí i jeho firma.

Stavba nástroje vychází z hammerklavírů Mozartovy éry. Rozsah klaviatury je však již výrazně větší (C1, g4) a strunový potah je ještě rovnoběžný. Kladívka jsou větší a potažena několika vrstvami jemné kůže. Dusítková lišta je mohutnější, dusítka mají jemná dřevěná klínová jádra, která jsou potažena kůží. Jediným kovovým konstrukčním prvkem je vzpěra, která zpevňuje pozici kolíčníku vůči masivnímu rámu.

Tento zajímavý nástroj je velmi podobný nástrojům slavného Grafa, je o něco kratší, aby se vešel do vídeňských bytů. Je to jeden z mála dochovaných exemplářů tohoto výrobce, druhý známý je v soukromé sbírce v Rakousku.

Mechanika je původní, ve velmi dobrém stavu, pouze u několika kladívek byly vyměněny násadky. Dusítka jsou všechna původní, pouze tři dostala nové kožené potahy. Na akustické části byly vyměněny kolíky a struny a na rezonanční desce byly opraveny drobné praskliny. Práce provedl klavírník Petr Bušo.

Při pohybu klávesy se kladívko zachytí zadním koncem (zobáčkem) o pohyblivý vypouštěč a je vymrštěno proti struně. Vypouštěč v nastaveném okamžiku sklouzne, aby kladívko po nárazu na strunu padlo na chytač. Po uvolnění klávesy se kladívko vrací do původní polohy na podušku na klávese.

• rozsah: C1 - g4
• ladění: 390Hz
• pedály: dva, jeden zvedá dusítka, druhý posouvá mechaniku tzv. unachorda
• nástroj je hratelný